Zapleť do svých vlasů noc,
zlatem zapleť,
staň se hedvábím nebeským
a vysoko leť!
Tvé prsty, jako květnový déšť.
Jako nad palmami vánek,
objetím zabráníš mi
klesnout níž.
Copak se mi to vše zdálo?..
Proč jsem dnes sám!?!
Copak se na nebi něco změnilo?..
Copak už dál nejsme rodina!?!
Proč už dál nejsi moje?..
Na tvých ústech je tajemný svět,
kapku po kapce mě opíjí...
Nechci ustrnout,
pravda mě nedostihne...