Země je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu,
vždy naposled i poprvé, jak v neskutečném kabaretu,
jsme příliš slábi ve víře, byť třeba Krista na kříž vlekou
a zabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou.
La la la la la
La la la la la la
La la la la la
La la la la la la
Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše,
v zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše,
měsíc se třpytí perletí a třeba věrnost přísaháme,
teď po druhé i po třetí Krista i sebe zapíráme.
Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí,
zapřeme podruhé - chválíce beznaději,
potřetí zapíráme už jen tak - ze zvyku
a slzy polykáme, pláč místo výkřiků.
Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galilei
vždy znovu a vždy poprvé, prosíme s Petrem o naději
jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou
a zabijí-li pastýře, jsme ovce jež se rozutekou.
La la la la la
La la la la la la
La la la la la
La la la la la la