Můžu psát v každým dopise,
Zprávu svou tajnou řečí.
Psát dál že, tady jsem,
Zkoušíš to nečíst.
Chceš-li nepoznej mě,
Stejně dál v tobě budu žít.
Budu v každý řádce,
Hřát se v žáru přízně tvý.
Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už nevíš.
Budu psát v každým dopise,
Zprávu svou řečí tajnou.
Ať ví, že tady jsem,
Stejně máš mě přečtenou.
Ať můžem jen krátce znát se,
Zůstanu napořád.
I když zmizíš v dálce.
Dál se v tobě budu hřát.
Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už nevíš.
Až na vzdory frázím,
Vezme čas, co má vzít.
A všeho, nač sázíš,
Budeš chtít se vzdát.
I tam za tou hrází,
Stejně píseň má znít bude dál.
Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už nevíš.