To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva,
z nebe pláče déšť.
Stůl a nedopitá káva,
láska hory přenáší,
hádka hádku překonává,
teď jsme na kaši.
Nezůstane stopa v hlíně,
kudy vlastně měla vést?
Změní život ve vteřině,
když z nebe pláče déšť.
Proudy deště v noci sílí
a šátkem bílým z okna už ti nezamávám.
Doufám ještě aspoň chvíli,
že se vrátíš, v dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva.
Možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás.
Mokrá tráva ruce sváže,
hladí tváře vítr cest,
nás dva smířit nedokáže,
z nebe pláče déšť.
To se asi někdy stává,
den už tančí parketem,
je to vlastně jasná zpráva
a tečka za létem.
Jako nahá připadám si,
vzpomínky déšť utopí.
Jednou přijde den, kdy dám si
kytku do klopy.
Proudy deště v noci sílí
a šátkem bílým z okna už ti nezamávám.
Doufám ještě aspoň chvíli,
že se vrátíš, v dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva.
Možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás.
To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva,
z nebe pláče déšť.
Z nebe pláče déšť,
když z nebe pláče déšť.