Poslední tvá slova
mě ponaučily tak bolestně.
Neodháněj mě.
Nedohoníš mě.
Slyším, jak mlčíš,
vidím tvou zeď.
Nevytahuj stále stejný
film o válce.
Tam, kde každým dnem,
tam, kde každým dnem, jakoby posledním,
budujeme a znovu tak či tak
ničíme svou lásku.
Díváš se do okna,
já rychle, do pěti minut,
stejně jako chlad, budu tady,
a tváře hoří
a živá voda znovu
smývá staré stopy.
Myslím si, že
tak to bude navždy.
Ale každým dnem,
ale každým dnem, jakoby posledním,
budujeme a znovu tak či tak
ničíme svou lásku.