Nade mnou – je ticho,
Nebe, je plné deště,
déšť se prolévá skrz mně,
ale už mě nic netrápí.
Pod chladným šepotem hvězd,
poslední most jsme spálili.
A vše v hlubině zanechali.
Svobodným budu já
od zla i od dobra
Byla na ostří nože duše má.
Já bych i mohl být s tebou,
Já bych mohl na vše zapomenout,
Já bych mohl zase láskou vzplanout,
Ale je to jen hra.
Za zvuku větru za zády
Nechám tvůj hlas v zapomnění
I o té lásce pozemské,
Co nás spálila v prach,
A já jsem zešílel,
Pro tebe jsem v mé duši místo už nenašel!
Jsem volný, přesně jako pták na nebi,
Jsem volný, už nevím, jak strach bolí.
Jsem volný – stejně jako vítr divoký.
Jsem volný opravdu, nejsem v blouznění.
Nade mnou – je ticho,
Nebe, je plné ohně,
Světlo prochází skrze mě,
A já jsem volný opět.
Jsem volný od lásky,
Od vraždy i od zvěsti,
Od osudu, jež věštili,
Od pozemských okovů,
Od zla i od dobra.
V mé duši již pro tebe nemám místa!
Jsem volný, přesně jako pták na nebi,
Jsem volný, už nevím, jak strach bolí.
Jsem volný – stejně jako vítr divoký.
Jsem volný opravdu, nejsem v blouznění.