Jak zimní vichry zanechají Londýn s osamělými srdci
Oh, teplo v tvých očích mě vtáhne do tvé náruče
Byla to láska, nebo strach ze zimy, co nás vedlo skrze noc?
Každý polibek a tvá krása přebíjely mé pochyby
A má hlava řekla mému srdci:
"Nech lásku růst"
Ale mé srdce řeklo mé hlavě:
"Tentokrát ne,
tentokrát ne."
Jednoho dne budeme omyti a pohřbeni, mé děvče,
a zbytek času, co nám byl dán tu zůstane pro svět
Maso, které žilo a milovalo bude snědeno morem.
Tak tu zanech po sobě dobré vzpomínky pro ty, co zůstali.
A má hlava řekla srdci:
"Nech lásku růst"
Ale mé srdce řeklo hlavě:
"Tentokrát ne"
Ano, mé srdce řeklo mé hlavě
"Tentokrát ne
tentokrát ne."
Oh ta hanba, co ve mě narostla, když jsem opustil Boha, kterého jsem miloval.
Byla ta samá, které mě poslala do tvého náručí
Oh a mor je vítězství tehdy, když jsem ztracen a pryč
a žádná naděje, žádná naděje nezbude
A když tvé obavy udeří, když spíš
Vzpomeň si, že jaro vymění sníh za listí
Budeš šťastná a zase celá
Když se město vyklidí a slunce vystoupá
A má hlava řekla mému srdci:
"Nech lásku růst"
Ale mé srdce řeklo mé hlavě:
"Tentokrát ne"
A má hlava řekla mému srdci:
"Nech lásku růst"
Ale mé srdce řeklo mé hlavě:
"Tentokrát ne,
tentokrát ne."