Běda, běda, srdce mám těžké
Navždy jsem se rozloučila se svým milým
Jeho divoká růže už nekvete
Běda, běda, srdce mám těžké
Na jaře jsem se rozloučila se svým milým
Jeho divoká růže už nekvete
Jeho divoká růže už nekvete
Můj milý táhl do boje
A zvolal: „Dokud budu vítězit,
Tato divoká růže pokvete.“
Dala jsem tě květině jeho jméno
Kvetla hrdě a neochvějně
Až do oné noci, potom přišla zima
Běda, běda, srdce mám těžké
Na jaře jsem se rozloučila se svým milým
Jeho divoká růže už nekvete
Uvidím už ho brzy? — tolik se strachuji
Přišel dopis a v něm stálo:
Zemřel hrdinskou smrtí v cízí zemi
S růží sevřenou v ruce.
Běda, běda, srdce mám těžké
Navždy jsem se rozloučila se svým milým
Jeho divoká růže už nekvete
Běda, běda, srdce mám těžké
Navždy jsem se rozloučila se svým milým
Jeho divoká růže už nekvete
Je mi — ach — tak chladno, už se nevrátí