Měl jsem tisíc tváří
Fikci milionu úsměvů
Šel jsem cestou popření
Po tisíc mil
Políbil jsem tisíc démonů
Zabil stovku ovcí
A tam už není cesty ven
Protože jsem příliš hluboko
Na pokraji mé existence
Na vrcholu mého úpadku
Jen stíny mě vedou kupředu
Když slunce přestalo svítit
Viděl jsem tisíc rán
Prožil jsem milion nocí
Kráčel jsem ve stínech
Pod světly města
Vybojoval jsem tisíc bitev
Byl jsem ve stovce válek
A vždycky budu přežívat
Za zavřenými dveřmi
Na pokraji mé existence
Na vrcholu mého úpadku
Jen stíny mě vedou kupředu
Když slunce přestalo svítit
Zabil jsem se tisíckrát
Ale to nezabilo bolest
Můj život je báseň bez rýmů
Odříkaná v dešti
Na pokraji mé existence
Na vrcholu mého úpadku
Jen stíny mě vedou kupředu
Když slunce přestalo svítit