To byla já na té silnici,
ale ty jsi mě nemohl vidět,
všude světla pohasla, ale ne ta vzdálená.
To byla já na té silnici,
přesto jsi mě neviděl,
a pak záblesky a rány.
Konce cest se blíží,
překonáváme vzdálenost, ale ne společně.
Jsem bouře a jsem zázrak
a mám záblesky, sny hrozné
a výbuchy v hlavě náhlé.
Nevím, o co víc žádat mám,
jednoho přání se mi dostalo.
Týká se tebe a Slunce,
ranního běhu -
strůjce mého příběhu,
čím trpím a po čem toužím:
mám sluch jedinečný,
poničený a neostrý.
A co je tam dalšího?
Naše cesty, a sbližují se,
překonáváme vzdálenost, stále nejsme spolu.
Jestliže jsem bouře, ten zázrak,
budu mít nadále záblesky, sny hrozné
a výbuchy náhlé?
Nevím, co si víc přát,
jednoho přání se mi dostalo.
Konce cest se blíží,
překonáváme vzdálenost, ale ne společně.
Jsem bouře a jsem zázrak
a mám záblesky, sny hrozné
a výbuchy v hlavě náhlé.
V nemocnici pro mě nemají místo a
ty máš tajemství také.
Nevím, o co víc žádat mám,
jednoho přání se mi dostalo.