V brzkém ránu cítím svůj polštář
Poslouchám telefon bezzvučný
Má stehna jsou zpocená, mrznouce uvnitř
Naše postel — prázdná jako vždy
Ty jsi ale parchant
opouštěje mě každou noc, chyběje mi
Dveře se pomalu otevírají, stojíš v nich chvíli
Díváš se, zda spím či jen zavřené oči mám
Rychle vstanu a hodím svými polštáři
Hodím popelníkem plným nedopalky
Kde jsi byl celou noc,
smím-li se tě optat?
Ačkoliv mě to vůbec nezajímá,
jen bych to ráda věděla
A jo! Nebyl jsi na dosah telefonu, ze kterého bys mi zavolal,
nebo ses jen bál mě probudit?
Už mě unavuje poslouchat to samé dokola
Víš, polovina světa je obydlena vámi prasaty
Však já si mohu mít jiného tupce, který bude jako ty
Slyšel jsi o ženské svobodě
No a za ní si stojím
Jednou uvidíš vycházet mě
A potom budeš kde?
Ale neraduj se příliš
Zatím neodcházím pro tvé potěšení
Nejprve si najdu něco jiného než ty zdi,
abych měla nějaký ten lidský kontakt
A pak budu zářit, budu vnitřně šťastná, mé končetiny si uleví
A mohu vyjít do světa, zpívajíc s lidmi
Ale teď se ani nemohu pohnout, abych se nepřiblížila k těm dveřím
Seděla jsem zde už dost dlouho a necítím své nohy
Posloucháš vůbec, ty vole, ty vepři, ty parchante
Ty špíno světa, ty ničemo
Posloucháš?
Ó, nechoď, nechoď
Prosím, nechoď
Nemyslela jsem to vážně, jen mě to bolí
Omlouvám se, omlouvám se
Dveře jsou zavřeny, náhle je sama
Dělajíc si sobě snídani
Ruce se jí třesou, její oči vyhlíží,
Sledujíce stromy růst den po dni
Ten svět je ale parchant
Berouc ode mne mého muže
Berouc svět ode mne
Ženská svoboda je hezká pro Johanku z Arku
Ale je to velmi dlouhá cesta pro Terry a Jill
Většina nás byla naučena nevyřvávat naši vůli
Pár z nás je odhodlaných získat práci kvůli zkušenostem
A všechny jsme žily pod spásou mužské společnosti
Myslejíce že jejich chtíč je naše touha