[Intro]
Patříme, patříme k světlu.
[Sloka 1]
Mnohokrát jsem zkoušela ti říct,
mnohokrát jsem plakala sama,
vždy mě překvapí, jak zdárně
umíš zchladit mé city maximálně.
Nechci tě opustit doopravdy,
investovala jsem hodně času,
nevzdám se tě tak lehce
pochybnostem, komplikujících tvou mysl.
[Refrén]
Patříme k světlu, patříme k hromu,
patříme k zvuku slov, oba spadáme tomu,
cokoli popřeme, či přijmeme, v dobrém i zlém,
patříme, patříme, patříme k sobě.
[Sloka 2]
Snad je to známka slabosti,
když nevím, co říct.
Snad bych prostě nevěděla,
jak bych svou energii použila.
Stali jsme se návykem?
Nepřekrucujeme fakta?
Už se není na co těšit,
už není cesty zpět,
když říkáš...
[Refrén:]
[Sloka 3]
Zavři oči a zkus teď spát,
zavři oči a zkus snít,
vyčisti si hlavu a zkus
co nejlépe tu paletu (barev) smýt.
Nemůžeme začít s myšlenkou,
jak moc nám na sobě záleží.
V nitru slyším tvůj hlas,
všude vidím tvou tvář,
stále říkáš...
[Refrén: x2]
[Outro]
Patříme k světlu, patříme k hromu.