znám pár míst z nich tají se mi dech
a buď si jist že pro ně místo v srdci nenajdeš
člověk na čas ztratí i to poslední co má
a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat tma
no tak hudbo hraj ať tu nejsem sama
jen já a tma jen já a tma bolavá
plamen zhasíná
v nás dál už není
nezbyla nám síla
jsme poražení
do prázdných láhví od vína
dám krátké psaní
jak příběh končí jak začínal
už nic nezměním
na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát
na okenní rám smutek uléhá
vytržený list z paměti
nikdy nečíst zpátky nelepit
nebylo by tání bez zimy
a v modlitbách mých přání
spatřit oči máminy
no tak hudbo hraj jak hrávala mi ona
než nastala tma nastala tma bolavá
vzpomínkou ožíváš
už nic nezměním
v šedé síni zpěv doznívá
nikdo tu není
jen v prázdné láhvi od vína
dál skryté je psaní
jak příběh končí jak začínal
už nikdo neví
na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát
na okenní rám smutek uléhá a já ho kolíbám