Vlaštovčí hnízdo lyrics

Nad mořem cestou nesnadnou,

tam, kde se vlny tříští,

nad mořem, v skalách spolu jdou

poutníci toulaví.

První měl silná ramena,

ten druhý srdce zas vlídné.

Tu náhle, z moře zrozená,

bouře je překvapí.

„Pojď se mnou, bratře v nesnázi,

vede tu cesta známá.

Mnoho nám k cíli neschází,

zbývá jen skalní brána.“

Pár bílých zdí – tam ve výši

bývalo vlaštovčí hnízdo.

„Pojď, než se bouře utiší,

úkryt nám obstará.“

Příběh ten děd můj znal.

A když je spánek uchvátí,

jako když proutkem mávne,

svit loučí brány pozlatí,

hudba se rozezní.

Ten první pil a hodoval,

ten druhý zas tančil stále

s dívkou, jež čelo znavené

šátkem mu osuší.

„Sbohem buď, dívko, tulák jsem,

nemohu déle zůstat.“

Však dívka krásná jako sen

dlaní mu zamkne ústa.

„Vezmi můj šátek, s sebou vem,

v zástavu na cestu dlouhou.“

Poutník ten šátek, okouzlen,

na prsou uschová.

Příběh ten děd můj znal.

Náhle jak závan perutí

jitro se okny vkrádá.

Zmizí jak křídla mávnutí

lesk nočních vyznání.

Na pustém hradním nádvoří

nový den vyplaší stíny.

Den když se sluncem rozhoří,

poutníky probudí.

„Divný sen, bratře, se mi zdál,

pil jsem a jed' do rána.

Pojď, bratře, půjdem' zčerstva dál,

čeká nás dlouhá pouť.“

Však druhý poutník neslyší,

na prsou schovává šátek

a nad ním kdesi ve výši

vlaštovky zakrouží.

Příběh ten děd můj znal.