Měsíc voní po borovicí
V tichu lesa
Jede po stezce
Moje kolo a já.
Pomalu řetěz protáčím -
Jedu, kam chci.
Pneumatiky na kolech
Šourají po rose.
Je-li v dálce záliv,
Je-li blízko mlha,
Třpytí-li se kostel
Hoří-li táborák.
Kdo pak je tam u táboráku?
Vždyť je to moje sestra.
Už ne, už je to moje žena.
Ne, je to jen jaro.
Ihned vedle sedí hoch,
Na obličej velmi hubený
A míří na pozici manžela.
Bože, však to jsem já!
Dívám se na sebe.
Kouzla neexistují, - tvrdím.
Kouzla nejsou, ale
Jsem to já, - podobám se.
Kouř od táboráku stoupá nahoru
Hoch ji objal
Prsty na obličeji
A tak se líbají
Nešel jsem k táboráku
Až ráno jsem kráčel
Kolem ohně celý od krve,
Kolem své lásky.