Tak dobře bylo v té tmě
v tom tichu okolo mě
mirůžové moře příbojem mě hřálo
ťukání srdce nad hlavou mě kolébalo.
Tak dobře bylo v té tmě
než někdo zavolal mě
podivný hlas jako když zahouká loď
přišel tvůj čas, pojď.
A mě se nechtělo ven
já chtěl je dosnít svůj sen
v nirváně noci nikdy nekončící
kdybych to uměl, řeknu to co nelze říci.
Prosím vás nechte mě tu
netoužím po výletu
a někde stranou plyne čas a míjí léta
nechte mě tady čekat do skonání světa.
To co je tady a teď
je dům a kolem něj zeď
a za tou zdí ve tmě lehkovážné
na večer planou naše ohně strážné.
A jednou vydám se tam
pomalu klidně a sám
z ramenou sundám to těžké břímě
a velká tma, zase obklopí mě.
Tak dobře bude v té tmě.