Tam kde zábla zem,
kde jen zářil vzduch,
nebe líbal horský štít.
Tam v tom neznámu bylo tolik cest,
člověk pískem byl, tál jak sníh
V kraji útesů, krásných i zrádných
bratři žili, ve vlasech zář,
teď všichni tři jdou a prosí o radu,
pozvedli k nebi svou dlaň i tvář.
Vy duchové velcí, veďte nás,
naplňte nám srdce,
pravdou všech kdo žil a byl tu dřív,
hledáme vám v očích poznání a řád,
toužíme být bratry,
těch co víc můžou dát,
aby svět i nás měl rád.
Chcem být moudří a svou moudrost předat,
chcem každý sám sebe přesvědčit,
že si každý čin, co zvítězí dnes,
chválit můžem, tak má to být.
My chceme žasnout nad vším, co nám dáno,
i když svět vždycky nejde pochválit,
poznat málo je nic,
chce to chápat i celek,
a na cestách vidět stíny i svit.
Vy duchové velcí, veďte nás,
naplňte nám srdce,
pravdou všech kdo byl a žil tu dřív,
hledáme vám v očích poznání a řád,
toužíme být bratry,
těch co víc můžou dát,
aby svět i nás měl rád.