Hana: Ptám se tě, ptám…
Petr: Co ti k Vánocům dám.
Hana: Co mi dáš?
Petr: Že se ptáš…
Přece víš.
Hana: Vždyť mě znáš.
Petr: To je vánoční tajemství.
Hana: Ptám se tě dál.
Petr: Oč bych já třeba stál…
Hana: Jak to víš?
Petr: Přemýšlíš,
když jdu spát.
Hana: O čem sníš…
Petr: Psst, to je vánoční tajemství.
Hana: Já přála bych si sníh,
aby ten večer padal stále za oknem.
Petr: A já bych na ně dých',
ať vločky závidějí, že tu s tebou jsem.
Hana: A taky bílý stůl,
sváteční vůni v bílém důlku hrníčků.
Petr: A ode všeho půl.
Hana: A všechno rovným dílem, spoustu balíčků.
Petr: A tebe rozesmátou, zářící jak svíčka.
Hana: A tvoje políbení na zavřená víčka.
Oba: Za hlasem zvonů do věží
pak naše přání poběží
a láska krásně zasněží
krajinu bílou spící.
Hana: Ptám se tě, ptám,
je to rok nebo den,
co tě znám?
Petr: Je to sen,
který snad nejde sám.
Hana: A co vánoční tajemství?
Petr: To najdeš tam, kam teď nikdo nesmí!
Hana: Sníh, podívej!
Petr: Padá.
Hana: Padá sníh.
Vločku máš na řasách.
Padá sníh,
klade tmou na náš práh
Oba: naše vánoční tajemství.