Z mých úst olizuješ sůl.
Znovu a znovu poohlížím se po včerejšku.
Řekni, jak máme utišit bolest.
Bolest jen tak nezmizne s hlukem motoru.
Dávno už povstali myšlenky,
mezi slovy je schováváme jako jizvy...
Dotek ruky tiší bolest.
Bolest vždy prochází slovy.
Spěchá do nebe, spěchá do nebe, spěchá do nebe.
Vzpomínky se hrnou.
Nedožene, nedožene, nás dva vítr nedožene.
Z mých úst olizuješ sůl.
Vypustil jsem zítřek i včerejšek.
Jen chvíle - spěchá za námi.
Vítr jara s šumem motoru.
Spěchá do nebe, spěchá do nebe, spěchá do nebe.
Vzpomínky se hrnou.
Nedožene, nedožene, nás dva vítr nedožene.