V kartouzských temnotách

Šel jsem včera večer ztichlým zapadákem,

když tu náhle ke mně komplic hovoří:

my jsme ji svázali v koženým kabátě,

do rána jí svíce dohoří.

No tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli,

tohle jsi nám, holka, dělat neměla,

zradila jsi partu, chodila jsi s fízly,

teď dostaneš ránu do čela.

Já tě chápu, Maňo, bylo málo cejnů,

proto jsi se radši sčuchla s chlupatým,

a já tě teď, Maňo, vlastnoručně sejmu,

nechám tě tu v prádle flekatým.

Zavři voči smutný, moje milá Máňo,

já jsem tě měl, holka, dovopravdy rád,

že jsi krysařila, máš teď dokonáno,

parta chce bejt klidná, tak jdi spát.

Temný výstřel zazněl ztichlým zapadákem

tam, kde vůbec žádnej fízl nechodí,

ráno našli Máňu v koženým kabátě,

její ústa už nic nepoví.