Nádherná, zářivá hvězda tvá!
Každý s údivem rád se na tvář mou dívá!
Neb' já jsem tak oslnivá!
Ty přát smíš, když se zatřpytím,
vždyť první hvězdu zříš.
To přání tvé možná zachytím
v tom třpytu, o němž sníš.
V těch výšinách už neměj strach,
v lákavých nebesích se skví hvězdný prach.
A záře má je záhadná,
nikdo tu není jak já!
Nádherná, zářivá hvězda tvá jsem!
Ty žasneš nad mou nadpozemskou krásou,
svět s obdivem, rád se na tvář mou dívá!
Neb' já jsem tak oslnivá!
Whoa, vítá vás Lunaria!
Whoa, krása tryská z pódia!
Whoa, třpyt by všichni chtěli,
hold by vzdávat měli
královně impéria!
Ta slavná show dává znamení,
noc v den se promění.
I Mléčná dráha, když mě uvidí,
jen tiše závidí.
Jsem bájí mystickou,
tak žhnoucí legendou!
Vždyť měsíc pustý byl jak pouhá prázdná poušť,
v zoufalém srdci, v tom mém, bdí stálá spoušť,
slzavý proud změní svět jak vzácný ráj,
v ten zářivý, kouzelný kraj,
v něm růst smím dál,
dál růst!
Nádherná, zářivá hvězda tvá jsem!
Ty žasneš nad mou nadpozemskou krásou,
svět s obdivem, rád se na tvář mou dívá,
světlo vzácné, to mám jen já!
Whoa, vítá vás Lunaria!
Whoa, krása tryská z pódia!
Whoa, třpyt by všichni chtěli,
hold by vzdávat měli
královně impéria!