Už dlouho se mi zdáš.
Už si tě dlouho sním
s očima dokořán,
ať nespím nebo spím.
Znám hlas tvůj i tvůj smích
i kytku, co mi dáš,
tvé hříšky, barvu očí,
i svoje jméno máš.
Tak dlouho jdem' si vstříc,
tak dlouho se mi zdáš,
až ve mě stále víc
se živou láskou stáváš.
Vždyť s tebou prožívám
tak živý lásky proud,
že mi prostě musíš,
už musíš oživnout.
Už tě nechci, lásko, snít.
Už tě nechci, lásko, snít.
Chci tě potkat, sevřít, žít
a na ulici políbit.
Už si nechci lásku zdát.
Už si nechci lásku zdát.
Chci se o ni bát a prát
a do svítání v deští stát.
Poslouchat štastná
slovíčka krásná.
Láska je sen všeh snů,
elixír básníků.
Vždyť láska beze snů
je pták, co křídla ztrácí.
Ale když dlouho sníš
a čekáš světla zázraků,
zůstáváš sám
jen s tou láskou z oblaků.
Už tě nechci, lásko, snít.
Už tě nechci, lásko, snít.
Chci tě potkat, mít a žít
a na ulici políbit.
Už tě nechci, lásko, snít,
tahleta je báječná.
Smím' se líbat, smát a žít
a s láskou, co je skutečná.