Žnou, žnou, žnou
ten čtyřlístejček v lískách.
Možná taky se mu stýská,
jenže neumí to říct.
Hajha, husko bílá,
co víš a znáš, jak málo jej už vábím.
Lístek neposílá
a ženci jdou a tráva padne k hrábím.
Žnou, žnou, žnou
ten čtyřlístejček v lískách.
Možná taky se mu stýská,
jenže neumí to říct.
Žnou, žnou, žnou
ten čtyřlístejček v stráních.
Ten o našich milováních
nepoví už slůvko víc.
Hajha, husko líná,
teď můžeš spást jen otavěnku nízkou.
On už zapomíná,
co vůní měl ten jetel pod remízkou.
Žnou, žnou, žnou
ten čtyřlístejček v lískách.
Možná taky se mu stýská,
jenže neumí to říct.
Žnou, žnou, žnou
ten čtyřlístejček v stráních.
Ten o našich milováních
nepoví už slůvko víc,
ani slůvko víc,
ani slůvko víc.