Bylo dobře, bylo tak lehko,
ale na krk nám hodili lano,
sluneční palba,
atmosféry pancířem,
probíjela, no neprorazila mlha.
A mrtvý měsíc sotva ozáří cestu,
a hvězdy nám davájí na hruď - nelze se nadechnout,
a vzduch nás tráví jak rtuť,
nelze se vrátit, nelze o krok postoupit,
ať neprorážíme tuto cestu v takové mlze.
Ale kudy vykročit,
Bůh ukáže cestu,
Bůh je pro nás nadpozemský vůdce,
nás opouští třes, náhle spustil se déšť,
nás pokoří určitý silný déšť.
A měsíc nás provokuje k iluzi,
a výpary země bijí jako durman,
a každý pařez je pro nás jako past
a chrlí krev z našich ran,
ať neprorážíme tuto cestu v takové mlze.
Všechno šlo rázem, náš život je jako okamžik,
krátká jako sukně u prostitutky,
pro nás je vše hračka, přes levé rameno, hodíme
vše za hlavu a projdem přes mlhu.
Ať si mrtvý měsíc sotva ozáří cestu,
Ať si hvězdy nám davájí na hruď - nelze se nadechnout,,
ať si vzduch nás tráví jak rtuť,
Ať se nemáme kam vrátit,
však my přejdeme nebezpečnou cestu skrz mlhu.
Ať si měsíc nás provokuje k iluzi,
Ať si výpary země bijí jako durman,
Ať každý pařez je pro nás jako past
Ať chrlí krev z našich ran,
však my přejdeme nebezpečnou cestu skrz mlhu.
však my přejdeme nebezpečnou cestu skrz mlhu.