Ten svět je zlý, ten svět je krutý,
A jen mně můžeš pevně věřit v městě celém!
Jen já jsem přítel tvůj...
Já tě držím, učím, živim, šatim
Já se starám, at' máš v duši klid.
Abych tě dál chránil tak, jak zatím
Musíš jen zde být, zde jen se skrýt.
Jsi znetvořen (Jsem znetvořen)
A jsi tak děsný (A jsem tak děsný)
A svět tě něpříjme tak s pokřiveným tělem,
Musíš se smířit s tím (Vy jste můj pán, má spása).
Venku tam tě zatratí jak zrůdu (Já jsem jen zrůda),
Poznáš posměch, nenávist, ne cit (Ohavná zrůda),
Lepší nežli pomluvy a pohrdání!
Máš tu žít a být mi věrný (Jsem věrný),
Být mi vděčný (Jsem vděčný),
Zahod' svůj sen, jít ven
Smíš jen tu žít (Smím jen tu žít)!
V bezpečí tu za okny a za zdí kamenou
Jsem jen ten, kdo lidi z dálky zkoumá.
Celý život samotu mám na svých ramenou,
O každém z nich představu jen svou mám.
Celý život znamenám si tváře.
Oni nevědí, kdo sám tu bloumá.
Celý život marně sním jak strávím jednou den,
Lidi s vámi, jak váš známý!
Já toužím teplo slunce znát.
Na den jednou jít ven, víc si nechci přát.
To měl bych navždy.
Toužím lidi vážně zblízka znát
Co já znám, to jim dám.
Aspoň den tam žil bych rád.
Já rád bych ráno mlynářům i tkalcům štěstí přál,
Teď je mezi štíty z výšky vídám.
Každý den jsou křik a shon a prostě žijí dál.
Vědí to, co já se nedovídám.
To já být jedním z nich, tak blázním jsem jen smích.
Já toužím prožít krásný sen,
Nad svou Sénou dál jít,
Žít obyčejný den a být jen člověk.
Toužím mít jen den nic víc.
To svatě přísahám.
Znám svůj řád, mám žít sám, co si přát
Já hrb mám, smím jen snad na den k vám,.
To já bych rád.