Po průtoku nikdo necítí žízeň,
Mám dost úzkosti,
Je to jen dost, abych se podívali navzájem.
Po ráně na zdi
Jsem přerušil objetí
Zatímco jsem navazoval úlomky.
Je lepší se ztišit –
Potřebujeme ticho, abychom dýchali.
Plač se mnou dokud je obloha oblohou.
Dokud chlad, jehož cítíme
Se nezmění v oheň,
Dokud moře nezapláče
A polibek, jenž zůstal prázdným, tak
Si zabere místo
A všechno začne znovu.
Slepé večery přejdou,
Zadržujeme něhu
A chováme se jako děti.
Je lepší, když se držím na okraji tvé kůže,
Abych nasypal sůl do rány někoho, koho
Nejvíce miluji ve svém životě.
Pokoj je už poblíž
Jakmile zklidním hrom,
Tak se potkáme.
Plač se mnou dokud je obloha oblohou.
Dokud chlad, jehož cítíme
Se nezmění v oheň,
Dokud moře nezapláče
A polibek, jenž zůstal prázdným, tak
Si zabere místo
A všechno začne znovu
V dálce nebo tady
Tak daleko nebo blízko tebe,
K někomu, kdo mi tolik chybí.
Vím, že hněv je dočasný,
A však válka pořád čeká,
Neodejdu
A nezastavíš mě.
Plač se mnou dokud je obloha oblohou.
Dokud chlad, jehož cítíme
Se nezmění v oheň,
Dokud moře nezapláče
A polibek, jenž zůstal prázdným, tak
Si zabere místo
A všechno začne znovu 2*