Krásný den se přede mnou otevřel, já do něj vcházím.
Mezi nebem a zemí, tam štěstí není.
Je blízko nás a každý jej jak svůj strom do země sází,
strom svých nadějí a radostí, strom svých dnů.
Tichá píseň zní, když stromy větve své vzpínají,
té modlitbě stromů naslouchám, posedlá svůj den žít.
Bouřný vítr stromky dnů ohýbá, květy z nich klátí,
jenže kořeny mých zítřků nic nevyvrátí.
Zas krásný den se přede mnou otevřel, já do něj vcházím
a stejně jako každý z vás svůj stromek sázím.
(2×):
Tichá píseň zní, když stromy větve své vzpínají,
té modlitbě stromů naslouchám, posedlá svůj den žít.
Naslouchám, posedlá svůj den žít.