Nechci mluvit o tom,
čím jsme prošli.
I když to stále bolí,
je to už minulost.
Vyložila jsem všechny karty
stejně jako Ty –
nic víc, co říct,
žádné eso ve hře.
Vítěz bere všechno,
poražený stojí stranou
na dosah vítězství –
takový je osud.
Byla jsem v Tvém náručí
a myslela si, že tam patřím.
Představovala jsem si,
že to dává smysl,
stavěla jsem pevnou zeď
a za ní domov,
kde bych byla silná.
Byla jsem však jen blázen,
co hraje podle pravidel…
Bohové možná jen házejí kostkou,
mysl chladnou jako led,
a někdo tady dole
ztrácí svého milého.
Vítěz bere všechno,
poražený musí padnout –
je to tak prosté,
tak proč bych si měla stěžovat?
Ale řekni mi – líbá Tě tak,
jak jsem to dělala já?
Je to stejný pocit,
když Ti řekne jménem?
Někde v hloubi duše musíš tušit,
že mi chybíš.
Ale co můžu říct?
Pravidla se přece musí dodržovat…
Soudci rozhodnou
a lidé jako já se podvolí.
A diváci téhle show,
zůstanou chladní.
Zase hrajeme tu hru –
milenec nebo přítel,
velká nebo malá věc,
vítěz bere všechno.
Nechci dál mluvit,
jestli Tě to rmoutí,
a chápu, žes mi přišel potřást rukou.
Omlouvám se,
jestli se cítíš špatně,
když mě vidíš tak napjatou
a bez sebevědomí,
ale vždyť víš,
že vítěz bere všechno…
Vítěz bere všechno…