Dnes v noci kráčím na kopec,
zatímco ty jsi zavřel oči.
Přála bych si, abych nemusela udělat
všechny ty chyby a byla moudrá.
Zkus být trpělivý, prosím,
a pochop, že se pořád učím.
Je mi líto, že musíš vidět
sílu ve mě vyhořet.
Kde jsi teď, můj anděli,
nevidíš, že pláču?
Vím, že nemůžeš všechno zvládnout sám,
ale nemůžeš říct, že se nesnažím.
Klečím před ním na kolenou,
ale nezdá se, že by mě viděl.
Kvůli všem svým starostem
se dívá přímo skrz mě.
Sama sebe zklamávám
tím, že se ti snažím vyhovět.
A přála bych si, abys viděl,
že já mám taky starosti.
Dívám se, jak spíš,
jsem s mužem, kterého znám.
Sedím tu a pláču,
zatímco hodiny pomalu utíkají.
Vím, že ráno
tě budu muset nechat odejít.
A ty budeš jen mužem,
kterého jsem znávala
před těmi posledními pár dny,
někdo, koho nepoznávám.
Tohle všechno není jenom moje chyba,
kdy to pochopíš?
Dívám se, jak odcházíš,
a čekám, jestli dáš znamení.