Byl teplý letní večer
Když jsem ve vlaku směřujícím kdovíkam
Potkal jednoho hráče
Oba jsme byli příliš unavení na to, abychom spali
Takže jsme se jenom střídali v zírání
Z okna do tmy
A když nás přemohla nuda
Tak on začal mluvit
Řekl: „Synu, svůj život jsem postavil
na tom, že umím číst ve tvářích
A vím, jaký kdo drží karty
Jenom z toho, jakým způsobem se dívají
Takže pokud ti nevadí, že to říkám
Vidím, že ty už nemáš v ruce žádný eso
A za kapku tvojí whisky
Ti trochu poradím“
Podal jsem mu tedy láhev
A on vypil poslední doušek
Pak vytáhl cigaretu
A požádal mě o oheň
A noc byla najednou tichá jako smrt
A jeho tvář byla bez výrazu
Řekl: „Chlapče, jestli
Chceš hrát tu hru
Musíš se naučit hrát ji správně
Musíš vědět
Kdy karty držet
Vědět, kdy karty složit
Vědět, kdy odejít
Vědět, kdy utéct
Nikdy nepočítej peníze
Když ještě sedíš u stolu
Na to bude dost času
Až hra bude dohraná
Každej hráč ví
Že tajemství přežití
Je v tom, že máš jasno v tom, co chceš zahodit
A co si nechat v ruce
Protože každej může vyhrát
A každej může prohrát
A to nejlepší, v co můžeš doufat
Je to, že umřeš ve spánku "
A když domluvil
Otočil se zpátky k oknu
Típnul cigaretu
A pomalu usnul
A někde ve tmě
I tenhle hráč měl dost
A v jeho posledních slovech jsem našel
Eso, které jsem mohl podržet
Musíš vědět
Kdy karty držet
Vědět, kdy karty složit
Vědět, kdy odejít
Vědět, kdy utéct
Nikdy nepočítej peníze
Když ještě sedíš u stolu
Na to bude dost času
Až hra bude dohraná
Musíš vědět
Kdy karty držet
Vědět, kdy karty složit
Vědět, kdy odejít
Vědět, kdy utéct
Nikdy nepočítej peníze
Když ještě sedíš u stolu
Na to bude dost času
Až hra bude dohraná