Jednoho velikonočního rána jel jsem dolů údolím
okolo mě pochodovaly eskadry ozbrojených mužů
A nepištěly dudy, ani válečné bubny nezněly vojenskými pochody
ale nad vlnami Liffey volal zvon k modlitbě Anděl Páně skrz mlžný opar
S jakou pýchou vyvěsili válečný prapor vysoko nad Dublinem
Bylo by líp umřít pod irskou oblohou než v Suvla Bay nebo Sud-El-Bar
a z plání královského Meathu přichvátali silní muži
zatímco Hunové z Británie s jejich puškami připlouvali skrz mlžný opar
To Anglie nařídila našim divokým husím se rozlétnout, "aby malé národy mohly být svobodné"
jejich osamělé hroby jsou ve vlnách Suvla Bay a na břehu Severního moře
Ach, kdyby zemřeli po Pearsově boku nebo bojovali s Cathalem Brughou
pohřbili bychom je tam, kde spí Feniáni, pod rubášem z mlžného oparu
Noc zčernala, a hřmění pušek zrádný Albion obrátilo v zmatek
v olověném dešti sedm plamenných jazyků zářilo nad ocelovými liniemi
A nad každou zářivou čepelí modlitba, aby synové Irska byli mu věrni
Ale když nastalo ráno, prapor války stále vlál skrz mlžný opar
Padli ti nejstatečnější, a umíráček zněl truchlivě a jasně
za ty, kdo zemřeli o Velikonocích toho jarního času
A svět se v hluboké úžasu díval na ty nebojácné muže
kteří bojovali za to, aby světlo svobody mohlo prozářit mlžný opar
Když jsem jel zpátky údolím, srdce mě bolelo zármutkem
protože jsem se musel rozloučit se statečnými muži, které už nespatřím
Ale sem a tam chodím ve svých snech a klekám v modlitbě za vás,
vy slavní mrtví, protože jste zahnali otroctví, když jste padli v mlžném oparu