Určitě jsem odešla z domu v osm,
protože tak odcházím pokaždé.
Můj vlak jistě odjel přesně podle jízdního řádu.
A já jsem četla ranní noviny cestou do města
a když jsem prošla úvodníky,
bezpochyby jsem se zasmušila.
A v práci jsem tak kolem čtvrt na deset
rozložila po stole dopisy k přečtení
a stohy papírů čekajících na podpis.
Nepochybně jsem odešla na oběd
v půl jedné nebo tak nějak -
na obvyklé místo, s obvyklými lidmi -
a k tomu všemu, jsem si celkem jistá, určitě pršelo.
Den předtím, než jsi přišel ty.
Kolem půl třetí jsem si zapálila svou sedmou cigaretu.
A tehdy jsem vůbec nepostřehla, jak jsem sklíčená.
A prokousávala jsem se každodenními povinnostmi,
aniž bych vážně tušila, že před sebou skrývám
část svého já.
A v pět jsem se určitě vydala domů -
nikdy jsem neudělala výjimku - byla to rutina,
dělala jsem to tak od doby, kdy jsem vyšla ze školy
Vlakem zpátky domů
a já nepochybně četla večerní noviny.
Ó ano, jsem si jistá, že můj život
měl svůj zaběhnutý řád
předtím, než jsi přišel ty.
Kolem osmé jsem určitě otevřela hlavní vchod
a zastavila se pro nějaké čínské jídlo.
Jsem si jistá, že při večeři jsem se dívala na televizi -
myslím, že není jediný díl Dallasu, který bych neviděla.
Asi kolem čtvrt na jedenáct jsem si šla lehnout.
Potřebuji hodně spánku a tak jsem ráda,
když se dostanu do postele tou dobou.
Potom jsem si určitě chvíli četla
nejnovější knížku od Marilyn French
nebo něco v tom stylu.
Je to směšné, ale neměla jsem pocit, že žiju bez cíle,
předtím, než jsi přišel ty.
A zhasnula jsem světlo a zívla a choulila se další noc
a slyšela jsem zvuk deště, bubnujícího na střechu,
den předtím, než jsi přišel ty.