Najednou přišla Změna,
studená jako led a plná strachu.
Nemohla jsem nic dělat.
Viděla jsem jako ve zpomaleném filmu
sebe i tebe.
Někde v dáli jsem slyšela tvůj pláč.
Růže na mém stole zvolna umíraly.
Najednou přišla Změna.
Vzala jsem tě za ruku, tys' osušil mé slzy.
Noc se změnila v čerň a modř
a my se divili proč – proč já a ty.
Konec konců jsme pořád tady,
držela jsem tě za ruku
a necítila strach.
Vzpomínky vyblednou,
slunce bude svítit za nového jasného dne,
v ruce budu mít nové rudé růže,
možná jednou pochopíme.