I když jinak voní tráva,
a jinak voní vzduch,
a pes už pokulhává,
přes další letokruh,
i můj krok už je kratší,
a sotva mění směr.
Občas je to k pláči,
ale přesto je to fér,
co měl jsem to mi stačí,
co mám je víc než dost,
tak proč bych se měl mračit,
když můžu zpívat pro radost.
V mých písní zněla slova,
všech velikých básníků,
a čas je sotva schová,
pod mechy pomníků.
Dny se mnou soupeří,
a stáří vítá mě u dveří,
ten jeho úsměv mu nevěřím,
laskavý lhář.
Ať zní můj testament,
a z každým tónem se chvěje zem,
ať ví že stále jsem,
tím kým jsem,
neměním tvář.
Když stále je co dýchat,
a koho milovat,
proč by měla lidská pýcha,
na život žalovat.
Ať stěžují si druzí,
na noci bez spánku,
se mnou tančí můzy,
až do ranních červánků,
a duše volá vivat,
a srdce velí steč.
Chci do dálky se dívat,
a neztratit svou řeč,
a z každým novým ránem,
vyjít slunci vstříc,
a být svým vlastním pánem,
i sluhou a nic víc.
Dny se mnou soupeří a stáří,
vítá mě u dveří,
ten jeho úsměv mu nevěřím,
laskavý lhář.
Ať zní můj testament,
a z každým tónem se chvěje zem,
ať ví že stále jsem tím kým jsem,
neměním tvář.
Dny se mnou soupeří a stáří,
vítá mě u dveří,
ten jeho úsměv mu nevěřím,
laskavý lhář.
Ať zní můj testament,
a z každým tónem se chvěje zem,
ať ví že stále jsem tím kým jsem,
nezměním tvář.