Vzpomínáš, jak jsme sledovávali slunce zapadat v dálce?
A jak jsi řekla: „Nikdy to neskončí.“
Věřil jsem každému tvému slovu a ty asi taky
Ale teď říkáš: „Hele, promysleme si to.“
Vezmeš mě za ruku a přitáhneš si mě k sobě, tak blízko
Mám pocit, že nenacházíš slova
Já jsem pro tebe jedno našel, políbím tě na tvář, dám ti sbohem a odkráčím pryč
Neohlížím se, protože pláču
Pamatuji si drobnosti, na které ty sotva vzpomeneš
Řekni proč
Nevím, proč to skončilo
Vzpomínám si na padající hvězdy, na naši procházku tehdy v noci
Doufám, že se ti tvé přání vyplnilo, to moje mě zradilo
Pustíš mou ruku a falešně se na mě usměješ
Mám pocit, že nevíš, co dělat
Zahledím se ti hluboko do očí, na chvilku zaváhám…
Proč pláčeš?
Tallulo, je snazší žít sám než bát se konce
Tallulo, najdi slova a mluv se mnou, ach, Tallulo
Mohli bychom být… v nebi
Vidím tě jít ruku v ruce s dlouhovlasým bubeníkem z kapely
Miluje ji, nebo tak se to aspoň zdá, tančí s mou královnou krásy
Ani se neodvážím říct ti ahoj, pořád se snažím strávit naše sbohem
Ale vím, že ten cit je pořád živý— pořád živý
Jednou jsem ztratil trpělivost, tak mě teď trestáš?
Bude tě vždycky milovat, ať uděláš cokoli
Získám si tě zpět, když mi dáš šanci
Ale jedno musíš pochopit
Tallulo, je snazší žít sám než bát se konce
Tallulo, najdi slova a mluv se mnou, ach, Tallulo
Mohli bychom být…
Tallulo, je snazší žít sám než bát se konce
Tallulo, najdi slova a mluv se mnou, ach, Tallulo
Mohli bychom být…