V koutku do uzlíčku schoulená vzdychá potají
a po růžových tvářích ji slzy stékají.
Snad nepláčeš, že nepřišel, to se přece může stát
on přijít chtěl však bohužel, tak už neplakej, má tě rád.
Ty hloupá, šalalala…, už koukej spát
šalalala…, to se může stát.
Příští ráno dávno zpátky lásku vrátí
a jak já jej znám, tak trápí se teď sám
i když nepřišel, má tě rád.
Já vím, že pár slov útěchy tě málo přesvědčí
ale v šestnácti jsi velká, tak velká nebrečí.
Jistě zítra ráno v půl osmé před školou bude stát
a sama to víš, že mu odpustíš, tak už neplakej, má tě rád.
Ty hloupá, šalalala…, už koukej spát
šalalala…, to se může stát.
Příští ráno dávno zpátky lásku vrátí
a jak já jej znám, tak trápí se teď sám
i když nepřišel, má tě rád.
(lalala…) Už koukej spát
(lalala…) to se může stát.
(lalala…) Zpátky se ti vrátí
a jak já jej znám, tak trápí se teď sám
i když nepřišel, má tě rád.
(lalala…)