Tak ty ses vrátil přece jenom zpátky.
Ani se neptáš, jestli radost mám.
Mezitím život prošel tam a zpátky,
pokud si na něj vzpomínám.
Řekl jsi: „Přijdu hned“, je přece neděle
a ty máš z mechu dlaň a nic se neděje.
Jen budík tiše tikal,
když jsi tohle říkal.
Oknem vyletěla
za tou větou včela.
A ty ses vrátil přeci jenom zpátky
a našel dvéře zavřené
a místo klíčů pod zadními vrátky
pohádky mládí složené.
Perličky na šňůrce pečlivě schované
sotva kdo objeví, sotva kdo dostane.
Jen zvonek u mých dveří
pořád ještě věří,
že se jako loni
jednou rozezvoní.
A ty ses vrátil přeci jenom zpátky,
rytíř bez bázně, bez hany.
On každý román, dlouhý nebo krátký,
poslední list má popsaný.
Řekl jsi: „Přijdu hned“, je přece neděle
a ty máš z mechu dlaň a nic se neděje.
Tak proč pořád jen stojíš?
Proč se vejít bojíš?
Přestaň být nesmělý,
je přece pondělí.