Noc je má, černě pálí
Nebude ranní světlo
Lidské soupeření je ohavná nemoc
Udrží od nás ráno pryč
Proč nemůžeme říct tajné slovo
Respekt pro nic, oheň či potopa
Nečekat na čtvrt, bez milosti
Zmítáme se a ceníme zuby ve vlastní krvi
Bez slunce, jen mraky a jedovatý déšť
opět znesvěcené a mrznoucí
Oběti snu
Naše dny jsou teď jistě tmavší
Lžeme a podvádíme sami sebe
Pokud to děláme, ptám se tě,
Jak můžeme říkat pravdu někomu jinému
Žádná cesta, vůbec žádná cesta
Jsme zničeni svým vlastním plánem
Vzduch, který dýcháme, nás všechny zahubí
A nikdo nezbyde, kdo by se staral
Bez slunce, jen mraky a jedovatý déšť
opět znesvěcené a mrznoucí
Oběti snu
Zůstaň upřímný, říkej pravdu
Dělej cokoliv můžeš
Udělej to brzy, nebo všichni zemřeme
Deset tisíc let a jediné, co máme, je sebevražda
Pokud existují bohové, pak mi řekni,
Proč nás nutí zabíjet a znovu zabíjet
Sto tisíc tisíc let
Bez soucitu v našich myslích
Co je to slovo, které bychom měli číst?
Jaké zaklínadlo bychom měli říct?
Jak teď můžeme prosit o spravedlnost,
Když je celý svět mrtvý?
Žádné slunce, žádná naděje, svět je šílený
opět znesvěcené a mrznoucí
Oběti snu
Zůstaň upřímný, říkej pravdu
Dělej cokoliv můžeš
Udělej to brzy, nebo všichni zemřeme
Deset tisíc let a jediné, co máme, je sebevražda