Slova...
Slova, jako závoj.
Tam, kde je úzká diagonála.
Křišťál zní.
A noc letí
kdesi do dáli.
Nenechají nám se
už ani hnout, žel bohu.
Střílej!
Řekni, proč se bojíš
udělat ten poslední krok?
Pojď!
Ať je teda po tvém!
Zaplatil jsem si svou lekci...
Sbohem, můj andílku.
Pojď! Zmáčkni spoušť.
Slova...
Slova - diamant provinění,
jako by byly ukryté v myšlenkách
na chvíli.
A nyní duel.
a nyní finále.
Tam, kde je kol dokola Koloseum,
kov se rozezvučí.
Střílej!
Řekni, proč se bojíš
udělat ten poslední krok?
Pojď!
Ať je teda po tvém!
Zaplatil jsem si svou lekci...
Sbohem, můj andílku.
Pojď! Zmáčkni spoušť.
Střílej!
Řekni, proč se bojíš
udělat ten poslední krok?
Pojď!
Ať je teda po tvém!
Zaplatil jsem si svou lekci...
Sbohem, můj andílku.
Pojď! Zmáčkni spoušť.
Sbohem, můj andílku...
Střílej...