Spěchám, páni, už pět minut zpoždění mám
a to běžím klusem v jednom kuse v týhle trase cílový.
Spěchám, přestože vím, už to nezměním,
tu dnešní bitvu s časem prošvihla jsem, alibi mám fórový.
Příšerně horký čaj, čtyři věty s kámoškou,
špička dopravní a dav před sámoškou.
Nestihla jsem jeden výtah,
půl minuty hledám klíč,
to je důvod, proč teď lítám
a čas je pro mě bič.
Spěchám, přesto nějak víc a víc
mám v sobě okamžiky, kdy mám tiky, mrazení, potom hic.
Spěchám, už málem nevnímám,
jak chutná vůně sklínek bez hodinek, trávy, kytky, májovej flám.
Znám jenom přesnej čas,
hopky, stopky, cvak a běž.
O minutu déle snídáš
a nic už nestihneš.
Takto nám to zákon praví
dvacátého století.
Když to takhle půjde dál, kdo ví,
asi umřem bez dětí.
Spěchám, radši si mávnu na taxík,
posledních korun třicet mám tu sice přesto, ale říkám si, dík.
Spěchám a nechci spěch ani zpoždění,
už nechci v jednom kuse běhat klusem životem jak závodník.
Mám ráda horký čaj, co se zvolna popíjí.
I když nejsem vůbec líná, tenhle sprint mě ubíjí.
Mám ráda horký čaj, ráda mluvím s kámoškou,
nechci nervy na dranc mít, když je dav před sámoškou!
Nechci nervy na dranc, těžký život, hezký sen,
jenom jedno předem vzdávám, to je natřískanej den.
Mít natřískanej den. (4×)