Sonnet 116 [Czech translation]

Nemluvte o tom, že svazku dvou věrných duší

jsou v cestě překážky! Kdopak by láskou zval

cit jež se změní sám, sotvaže změnu tuší,

a jenž by za zradu sám ihned zrazoval!

Ach, to ne! Láska je maják, jenž hledí z dálky

vždy pevně bouřím vstříc jak neotřesná stráž:

Láska, toť stálice pro všechny bludné bárky,

jejíž vliv nezměříš, ač její výšku znáš.

Láska, to není jen blázen let, i když krásu

růžových rtů a líc podetne kosa dnů:

Láska, ta nemíjí jak míjivý běh Času,

ta všechno přetrvává a jde až do hrobu.

A jestli je to blud, jejž bych sám dosvědčoval,

pak nikdy nepsal jsem a nikdo nemiloval .