Vpadla jsem do tvého života a tys zešílela,
chtěla jsem lásku, a ty jsi nechtěla,
Možná to neříkám, ale poslouchej, poslouchej,
darovala jsem ti hvězdu, daruj svou duši, napni své
uši.
Já si tak přála, aby to lidé chtěli jinak,
Mmmm... Smůla - když přišla nadílka.
Tam byl první sníh, i když na nic, ty mlčíš, ale
poslouchej,
jsem horší než cynik, ale ty mluvíš o jakési duši,
polituj mé uši...
Chápu, naše rozhovory jsou na nic,
nechci se s tebou hádat, věř, víš víc,
můžeš vzletnout, uletět, zalétat si,
můžeš jít, nebo zůstat si, ale ty už taješ!!
Sníh... taješ ... sněhu!
40 minut uteklo jako slova "Tak zítra",
na botách sníh, v pohledu hluboká křivda,
Jsem vyčerpaná z toho, co jsi chtěla, víš to sama? (Ne)
Zdá se, že nejen ze mě děláš blázna,
ze mě si utahuješ.