Slunce

Já kdysi s úsvitem

ti říkal častokrát,

že jsi mé slunce,

o němž nikdo nemá zdání.

Řek jsem to vážně,

jenže nesmíš to tak brát.

Přeháním rád.

To bude tím.

Já kdysi s úsvitem

ti řekla častokrát,

že jsi mé slunce,

které vyšlo v pravou chvíli.

Slyšel jsi správně,

jenže nesmíš to tak brát.

Bezpočtukrát

člověk se mýlí.

Slunce je fér,

to nezaspí a hřeje záda.

Vysvitne včas,

když naprší ti do mikáda.

Nechce nic mít,

nic nedluží

a svítí stejně

na moji tvář,

na dlaně tvé.

Slunce je fér,

to nešidí a hřeje pláže.

Odvede své

a neslíbí, co nedokáže.

Kol hlavy měj si svatozář

a třeba hřej si.

Slunce ty nejsi.

I když máš spoustu chyb,

tak já ti rozumím.

A slabší stránky tvé

ti vůbec nevytýkám.

Ani já nejsem tvoje slunce,

pokud vím.

Netrap se tím.

To se jen říká.

Slunce je fér,

to nezaspí a hřeje záda.

Vysvitne včas,

když naprší ti do mikáda.

Nechce nic mít,

nic nedluží

a svítí stejně

na moji tvář,

na dlaně tvé.

Slunce je fér,

to nešidí a hřeje pláže.

Odvede své

a neslíbí, co nedokáže.

Kol hlavy měj si svatozář

a třeba hřej si.

Slunce ty nejsi.

Už raděj mlč

a dívej, hvězdy jsou ty tam.

Přichází úsvit,

velké slunce hlásí ráno.

Co přát krásnějšího nad ten zázrak sám?

Že ty mě máš,

že já tě mám.