Příliš mnoho věcí bereme
jako samozřejmost, ty a já,
sdílíme jeden život
ve společné dimenzi.
Naše problémy jako mračna
vždycky zastřou nebe,
ale my jim nevěnujeme
velkou pozornost.
A s každým dnem
jsme si vzdálenější -
cítím to ve svém srdci.
Nějak už nejsi tím mužem,
kterého jsem kdysi znala,
a přestože část mého já
tě stále potřebuje,
něco není v pořádku
a já cítím, jak má láska umírá
pomalu.
Žádné hádky
a srdceryvné scény -
a to bychom měli brát
jako varování.
Žijeme
ve starých stereotypech,
vyměníme si polibek
každé ráno.
A každým dnem
jsme si vzdálenější
a v mém srdci se rodí obava.
Čtu všechna ta znamení
a měla bych se chovat dospěle,
ale i malé děcko
by si bylo jistější než já,
něco není v pořádku.
A já cítím, jak má láska umírá
pomalu, pomalu.
Naše vášeň je jen
mlhavou vzpomínkou
a na jejím místě
jen otupělá frustrace,
chladná lhostejnost tam,
kde dříve bývalo
alespoň časté rozčilení.
Ale přesto cítím
náznak něžnosti
a lítosti, takže myslím,
že pokud dnes v noci budeš potřebovat
sevřít někoho v náručí,
pak já budu ten někdo,
ale nebudu se cítit dobře,
protože něco se pokazilo.
A já vím, že má láska umírá
pomalu.
Nějak už nejsi ten,
koho jsem znala.
a přestože část mého já
tě stále potřebuje,
něco není v pořádku
a já cítím, jak má láska umírá
pomalu, pomalu.