Stála jsem ve stovkách živých snů,
celá od sena, v kovbojském klobouku,
nesčetněkrát se mi tvář skřivila,
když noc jí přibila na cizí ženu.
Nadránom mi bežne krúžiš nad hlavou,
hnaná krídlami a miernou obavou.
Niekedy ma vystrašíš ako maturitné témy,
koncerty plné trémy,
zuby na dlani.
Noc je nádherná a průzračná,
já přicházím k vám, jdu přímo k vám.
Noc je nádherná, průzračná,
keď klopeš na zavreté viečka.
V toľkých snoch bývaš,
že sa sama sebe iba snívaš.
Tolik snů znám,
že se sama sobě jenom zdám.
Když jednou provždy uteču
z těch roztroušených hlav,
vznikne nesmrtelný dav,
armáda mně samé.
Musí to byť únavné,
byť na toľkých miestach,
kde sa iní tiesnia.
Poď už von.
Noc je nádherná, průzračná,
já přicházím k vám, jdu přímo k vám.
Noc je nádherná, průzračná,
keď klopeš na zavreté viečka.
V toľkých snoch bývaš,
že sa sama sebe iba snívaš.
Tolik snů znám,
že se sama sobě jenom zdám.