Začal hrát do ticha vzdálený zvon.
Dvanáctkrát rozpůlil noc smutným sólem.
Já v tom chrámu touhy zkouším spát.
V představách mi vklouzl pod víčka on.
Na strunách mých citů rozezněl tónem,
Tajnou lásku, sen, co má se zdát.
Letím na křídlech
Štěstí, ztrácím dech.
Stačí, abys řek',
Nespi, se mnou leť.
Ať vím, že zas nejsi pouhý sen...
Můžu sčítat trumfy tvé,
Ty osudové iluze jsou dokonale bezchybné.
Nechci klamat srdce své,
Ve vlnách jménem Fantazie najednou tak ztracené.
Vyznání na rtech tvých zamčené!
Začal hrát do ticha vzdálený zvon.
Beze ztrát i zisků končí noc kouzel.
Já chci víc, než sen mi může dát!
Letím na křídlech
Štěstí, ztrácím dech.
Stačí, abys řek',
Nespi, se mnou leť.
Ať vím, že zas nejsi pouhý sen...
Letím na křídlech
Štěstí, ztrácím dech.
Stačí, abys řek',
Nespi, se mnou leť.
Ať vím, že zas nejsi pouhý sen...