Počítáš zraněný ty věci které nešly tak jak si chtěl
pořád se strachujíc a jen se ti zdá horší
než to, co ve skutečnosti víš, že je.
Počítáš přesně aby sis vzpomněl kolika pohledům ses vyhnul
a kolik slov si nevyslovil
aby si neriskoval zklamání.
Dům, celý den,
cesta, kterou si podstoupil, aby ses cítil jistější
bližší k sobě samému
ale nestačí to, nikdy to nestačí.
Uklouzneš znovu
a ještě jednou, jako by si byl jedno ráno
k oblečení a k zakrytí
aby ses nestyděl
uklouzneš znovu a ještě jednou
jako by si neočekával nic dalšího
co překvapí tváře
roztěkané a příliš nesoustředěné
pro pochopení tvých tich
je tu jeden způsob že bys žaloval
za průhlednýma očima
které trochu zavíráš.
Vrátíš se abys cítil
hrany té chybějící odvahy
které ti vracejí v jednom okamžiku
tvůj sklopený zrak
a tvoje neviditelné myšlenky
vrátíš se abys spočítal dny
o kterých si věděl, že na tebe neumějí počkat
zavřel si příliš moc dveří
na to abys je mohl znovu otevřít
musíš obejmout
to co už nemáš
Dům, šaty, oslava
a tvůj zadržený a potom propuknutý úsměv
pro to tě chtít díky bohu
ale nestačí to, nestačí to nikdy
Uklouzneš znovu
a ještě jednou, jako by si byl jedno ráno
k oblečení a k zakrytí
aby ses nestyděl
uklouzneš znovu a ještě jednou
jako by si neočekával nic dalšího
co překvapí tváře
roztěkané a příliš nesoustředěné
pro pochopení tvých tich
je tu jeden způsob že bys žaloval
za průhlednýma očima
které trochu zavíráš.
A nechceš žádnou chybu
ale chceš žít
protože kdo nežije nechává
znamení ještě větší chyby
Uklouzneš znovu
a ještě jednou, jako by si byl jedno ráno
k oblečení a k zakrytí
aby ses nestyděl
uklouzneš znovu a ještě jednou
jako by si neočekával nic dalšího
co překvapí tváře
roztěkané a příliš nesoustředěné
pro pochopení tvých tich
je tu jeden způsob že bys žaloval
za průhlednýma očima
které trochu zavíráš.
Které trochu zavíráš.
Které zavíráš..