Scházi mi ten den, kdy já tě, lásko, víc než jenom postrádám
a do oken mi padá táhlá nálada,
smích zní jak sten a listí stromů opadá,
svět žloutne jen.
Scházi mi ten den a moje prázdná náruč
ticho objímá a do oken jde náhlá zpráva o zimách,
něco se končí, asi jiné začíná, jsem nevinnná.
Sukně šuštivá je ztichlá najednou
a šedivá víc umí zešednout,
déšť rozlívá svůj prasklý džbán.
Ten déšť je země pán, co slzy půjčí si,
a zradou rán jsou loňské dopisy,
můj byvalý ráj je jinotaj…
Chybí mi ten den, kdy já tě, lásko, vůbec, vůbec nevidím,
bez směšných flén jsem jako domov bez lidí,
nejsi tu, abys ve mě zmatek uklidil
a dal mi sen.
Scházi mi ten den, kdy pouhým gestem novým
vzduch bys rozvlnil a slíbils, cos mi vůbec nikdy nesplnil
a vedle kapek deště jen mě oslnil,
dal mi sto jmen…
Sukně šustivá…