Sám jsi šel,
nechals tu jen plášť a klíč.
Sám jsi šel,
co si budu lhát – jsi pryč!
Proud tě přines', proud tě vzal
a plakej, směj se, křič.
Svět otáčí se dál.
Sám jsi šel,
neptám se tě kam a s kým.
Sám jsi šel,
bojím se jen fám a zim.
Zim, jimž každý splácí daň
a příjdou, já to vím,
a vybělí mi skráň.
Pak zazebou
dny do dlaní
a nad tebou
výsměch havraní,
to černé: krá-á-á…
Sám jsi šel,
k tomu stačí vstát a jít.
Sám jsi šel,
asi že tak má to být.
Mám se sama vrátit snad
a najít prázdný byt
a sama jíst a spát.
To zazebou
dny do dlaní
a nad tebou
výsměch havraní,
to černé: krá-á-á…
Sám jsi šel,
všichni vědí proč, krom nás.
Sám jsi šel,
za to může krev a čas.
Čas tě odvál od mých vrat
a odtrh' od mých řas
a nechce zpátky dát.
Zbylo vzpomínek pár
a tenhle prázdný byt.
Však srdce má ten dar,
že nepřestává bít.