Napatlám váš všechny smrtelníky svými dominujícími vnitřnostmi
Budu mučit zjevení - nikdy jsem nežádal mnoho
Zakusím chuť detonace zatímco blíženci zdivočí
Absorbuji lidský povzdech, vymýtím vaše spící lži
Saje tvá prsa kvůli mléku, zlatému medu, oblečen v hedvábí
Jaká je tvá trpělivá starost ve tvém děsivém skelném pohledu
Nebo jaké tvé pravé emoce jsou vypáleny v jeho jizvách a modřinách
Opravdu si myslíš, že tvé lži rozevřou dokořán nebe s mraky?
Ciť mé prsty v tvých ranách zatímco mé oči vystupují z chmur
Otázky plýtvají vším mým časem - vidím, že tvé oči nenávidí ty mé
Otrávena životem jsi nikdy neměl být, mrtvý pohyb, vypadáš tak smutně
Mohl bych se méně starat pokud bys chtěla - nechám tě jít do noci
Je má ignorance mým osudem nebo je má láska zkreslená nenávist?
Je osvobození můj brach nebo spím zatímco jsem vzhůru?
Je tohle místo, které nazýváme domovem, ozdobené ničivou pěnou?
Jsem smrtelník, jsem bůh - jsem jasnější než tvá myšlenka?
Nikdy nebudu žadonit o milost - nikdy nepolíbím tvé nohy
Nikdy nebudu žádost o odpuštění a vše, co si chci ponechat!
Povedu slepce v temnotě skrze kterou nevidím sám sebe
Budu šeptat hluchému do ucha zatímco nemůžeš mluvit
A slyším zvěsti o andělech